„Zkušenosti z mateřských a základních škol po celém Česku ukazují, že děti peníze vnímají spíš jako samozřejmost. Mnoho dospělých nedokáže říkat dětem ‚ne‘, jsou pracovně vytížení a hmotnými dary dětem kompenzují čas, kdy se jim nevěnují. Podle odhadů našich lektorů, které potvrzují i učitelé v mateřských školkách, věří 75 procent dětí, že peníze naděluje bankomat – jen tak, na požádání. Na jednu stranu je to úsměvné, ale na druhou také alarmující. Pokud chceme počet exekucí v Česku snižovat, je třeba učit lidi finanční gramotnost už odmala, nejlépe zapojením do povinné výuky na všech stupních vzdělávacího systému,“ uvedl Martin Smrž, ředitel obecně prospěšné organizace JA Czech, která podporuje vzdělávání českých studentů v oblasti podnikání a financí.
Jakou práci dělají máma s tátou?
O zaměstnání svých rodičů nic netuší víc než polovina předškoláků a prvňáčků. „Děti nemusí hned správně pojmenovat profesi, že je maminka například účetní, ale mohly by vědět, že dělá v kanceláři a pracuje s penězi, nebo tatínek – manažer call centra, že pracuje s lidmi, kteří volají jiným lidem a pomáhají jim vyřešit problémy. Děti však nedokáží říct ani přibližně, jak a s čím rodiče pracují. To je přitom pro pochopení peněz a toho, odkud se berou, klíčové,“ doplnila Alice Harlasová, projektová manažerka JA Czech.
Výrazný rozdíl v povědomí o penězích pak podle realizátorů vzdělávacích programů nastává u dětí ve druhé třídě základní školy. „Bezmála všichni druháci už vnímají fakt, že peníze se vydělávají prací, a umí alespoň popsat, čím se rodiče živí. Skutečný střet představ a reality ale přichází až na střední škole kolem třetího ročníku, s prvními zkušenostmi z vlastních brigád nebo z prvních pokusů o podnikání. Do té doby hodnotu peněz a finanční plánování příliš neřeší,“ připustila Alice Harlasová.
Co je potřeba a co přání?
S věkem přibývá vnějších faktorů, které hodnotu peněz v dětských očích odkrývají. U malých dětí má zásadní vliv rodina, pomoci mohou ale také rozvojové programy pro mateřské a základní školy. „Čím dřív děti pochopí úlohu peněz ve společnosti, tím líp,“ řekl Martin Smrž.
Před nástupem do školy by měly děti například vědět, co znamená šetřit. Pokud utratí všechny své peníze za jednu věc, měly by chápat, že další už si pořídit nemohou.
„Prvňáček by měl vnímat, že nové vybavení, jako je aktovka nebo penál, není zadarmo, i kdyby je měl dostat například jako cenný dar k narozeninám či Vánocům místo hračky. Jako rodič mohu na hodnotu peněz poukazovat v každodenních situacích – vysvětlením a názornými ukázkami, kolik co stojí. Touží dítě například po plyšákovi za 200 korun a stejně tak se chce svézt na kolotoči? Dejte mu na výběr: dobře, jedno ti rádi koupíme – rozmysli si, zda to bude plyšová hračka, kterých už máš doma několik, nebo si za stejnou cenu užiješ až pět jízd na kolotoči,“ popsala Alice Harlasová.
Kolik stojí domácnost?
Starší děti už tolik na rodiče nedají, o to víc jsou ale konfrontovány s vrstevníky, často ze zcela odlišných poměrů. Rozdíly v kapesném mezi spolužáky jsou obrovské a dětem, které nerozumí nakládání s penězi, se špatně vysvětlují.
„Kapesné u žáků základních škol je dnes nevyhnutelné z mnoha důvodů, ať praktických – obědy, svačiny, doprava, pomůcky, tak sociálních – všichni žáci ‚nějaké‘ kapesné dostávají a společenské porovnání je zde velmi častým jevem. Jsou rodiče, kteří svému dítěti na střední škole dávají platební kartu se 30 000 Kč měsíčně. Jak si asi stojí mezi spolužáky, jaká má privilegia? Co to udělá se studentem stejné třídy, který má 500 Kč na měsíc? S dětmi od 2. stupně ZŠ je určitě možné probrat třeba rozpočet domácnosti nebo propočítat, jak a za jak dlouho bychom se dopracovali třeba k novému autu, domu a podobně. V tomto věku je také dobré na příkladu ukázat nástrahy dluhové pasti zejména u nebankovních půjček,“ doporučil Martin Smrž.
Co se stane, když peníze dojdou?
Podle odborníků na finanční gramotnost by mělo dítě dostávat kapesné až od chvíle, kdy má pravidelné platby a potřebuje je uhradit. Například na stravování mimo školní jídelnu, na dopravu do školy, kroužky, tréninky, zábavu s kamarády v kině nebo na koncertě. „Pokud se rozhodneme dát drobnější kapesné i mladšímu dítěti základní školy, třeba na pamlsky, měla by to být jednotná částka na přesně stanovené období – týden nebo měsíc. Tím získá zkušenost ‚když utratím všechno hned, pak nemám nic a musím čekat‘ a zkušenost ‚plánování a rozhodování o útratách‘,“ podotkla Alice Harlasová.
Zároveň však odborníci varují před brzkým zavedením platební karty u nezralých dětí. „Je velmi důležité, aby děti nejdříve pochopily, odkud se peníze berou, jak se získávají, a měly zkušenost s jejich vyděláním, například za větší pomoc v domácnosti nebo na zahradě. Vždy v souladu s motivací – ideálně toho, na co si dítě šetří nebo jak chce s penězi následně naložit, od koupě zmrzliny přes příspěvek na lepší mobil až ke koupi domácího mazlíčka, dle věku dítěte. K takové zkušenosti je bezpodmínečně nutné motivovat děti fyzickými penězi, tedy hotovostí. Platební karta je jako hrát si střílečky na počítači. Dítě utrácí virtuálně bez skutečných následků. Proto patří, za jasných podmínek mezi rodičem a dítětem, do rukou až studentům střední školy,“ vysvětlila koordinátorka programů finanční gramotnosti na českých školách.
Zdroj: TZ JA Czech
