Život nezměníme, odolnost ano

Odolnost je často skrytou vlastností. Uplatní se teprve, když přichází náročná situace nebo celé životní období – ukrajinské děti nedobrovolně procházejí traumatizující zkušeností války, české děti mohou zažívat násilí v rodinách, chudobu, rozvody, nemoci, náročné změny. Je těžké smířit se s tím, že náročné životní situace nelze ze života vymazat. Naštěstí to není cesta, jak životem projít nejlépe.

Velká americká studie^[1] ukázala, že nejsme stvořeni pro to, abychom neustále žili “jako v bavlnce”. Jistá míra náročných situací je totiž pro psychickou stabilitu potřebná. Ideální je, když jsou nepříznivé životní události v únosné míře rozložené v čase (což opět moc neovlivníme, ale berme to jako důkaz, že opravdu není cílem dětem všemi způsoby umetat cestičku). Lidé, kteří zažili něco náročného a zvládli to, mají nejlepší předpoklady zvládnout další výzvu. Opakovaně se potvrzuje skutečnost, že i po prožití opravdu těžkých životních situací může člověk prožívat šťastný a naplněný život.

Bezpečné citové vztahy

Jednou z důležitých podmínek pro zdravý vývoj dítěte a významnou měrou pro vývoj jeho odolnosti, je vznik bezpečné citové vazby^[2]. Dítě od narození hledá útěchu a bezpečí u lidí kolem sebe – váže se přirozeně na matku, tuto roli mohou mít i další blízcí lidé, později také pedagogové v mateřské škole. Bezpečná vztahová osoba nabízí dítěti přijetí, vřelost, pozornost, péči, autenticitu. Dítě, které má bezpečně vybudovanou vztahovou vazbu poznáme tak, že pokud se ocitne v nové situaci (což je vždy určitým zdrojem stresu), začne ji brzy prozkoumávat. Tím zvyšuje šanci, že novou situaci zvládne. Zpětně tím také posiluje další stavební kámen své odolné osobnosti: samostatnost (autonomii). Naopak děti s nejistou vztahovou vazbou prožívají ve stresové situaci častěji úzkost, bezmoc či strach. Dobrou zprávou je, že i v pozdějším věku lze nastavení citové vazby měnit, a že i děti s jinou než bezpečnou citovou vazbou dokáží rozvinout svou odolnost z jiných zdrojů.

Stres, který zvládneme

Když se dítě uhodí, cítí fyzickou bolest. Když dítěti kamarád řekne, že si s ním nebude hrát, prožívá frustraci z odmítnutí. To jsou stresové situace, které jsou nárazové. Když se časově nepotkají s tím, že je dítě nevyspalé, hladové nebo jinak oslabené, je velká šance, že se dítě něco naučí a vyjde posílené. Pokud se v dobré víře snažíme dítě z frustrující situace co nejrychleji vysvobodit pomocí ústupků či úplatků, oslabujeme ho.

Pavla Koucká v knize Odolné dítě^[3] upozorňuje, že stres nevzniká jen z negativních vlivů. Může vznikat i z přemíry vjemů, které jsou samy o sobě pozitivní, jen je jich zkrátka někdy moc. Typickou situací jsou oslavy plné lidí, dárků, jídla. I když to s dítětem myslíme dobře a chceme mu dopřát vše, po čem touží, jednoduchost a zdravá míra je ve skutečnosti to, co dítěti prospívá. “Posílí nás stres, který zvládneme,” dodává Pavla Koucká. Pokud tedy chceme posilovat odolnost dítěte, musíme přihlédnout k tomu, jak na tom je. Mnohým dětem nejvíce pomůžeme k odolnosti tím, že budeme více pozorní k jejich základním potřebám.^[4]

Pohybem k odolnosti

Venku fouká studený vítr, pod nohama křupe zmrzlá tráva. Děti po ní bezstarostně běhají při hře na lupiče. Pohyb je natolik podstatnou potřebou malého dítěte, že při něm jde mnohé stranou. Děti se při něm přirozeně zahřejí, mají dobře prokrvené orgány včetně mozku, takže se mohou učit doslova na každém kroku z toho, co je potká. „Existuje nespočet důkazů o tom, že pohyb má pozitivní vliv na náladu, spánek, trávení, učení a odolnost. Přesto není dostatek pohybu zdaleka zaručen všem dětem,” říká Tereza Valkounová z Asociace lesních MŠ. V lesních školkách děti tráví až 90 % času venku, a to za každého počasí a po více než 10 let jejich fungování v České republice se ukazuje, jak pohyb venku dětem v budování (nejen) odolnosti prospívá. Pohyb je totiž klíčovým faktorem pro zdravý vývoj celého organismu od formování kosterního aparátu, rozvoje svalové soustavy, celkového růstu (výšky v dospělosti), ale i vývoje mozku a dalších oblastí.^[5]

Studie pohybové aktivity českých dětí^[6] navíc uvádí, že 68 % dětí dosahuje doporučovaného množství pohybové aktivity, což je dle odborníků nejméně tři hodiny denně^[7]. Když to obrátíme, víc než třetina dětí nemá naplněnou potřebu pohybu a je tak přímo ohrožena všemi riziky, které to přináší.

Rozvíjet odolnost takto křehkých dětí jde jen po malých krůčkách a výsledkem je často rezignace na obou stranách. Vzniká začarovaný kruh fyzicky a psychicky křehké generace. Proč i psychicky? Pavla Koucká nabízí v knize Odolné dítě pohled neurologie a fyziologie: „Pohybová aktivita zvyšuje hladinu dopaminu, serotoninu a noradrenalinu zajišťující stabilitu, soustředění, mentální bdělost a vnitřní klid. Dále pohyb také stimuluje produkci proteinu, který podněcuje propojování buněk v mozku.”

Jak vypadá odolné dítě?

Odolnost lze u dítěte pozorovat už od narození. Kojenec ji vykazuje tím, jak se dokáže zklidnit, usnout, jak dobře tráví. Jak dítě roste, dáváme mu prostor zvládnout něco samo, prostor zkoušet, objevovat. Zároveň se vždy může obrátit na nás s prosbou o pomoc či podporu. Odolné dvouleté dítě rozvíjí svou samostatnost, zkouší znovu, co se nepovedlo, je aktivním průzkumníkem světa. Později přichází hra ve skupině, kde mu odolnost pomáhá vyrovnat se s tím, že svět už se netočí jen okolo něj. Dítě si osvojuje, jak reagovat a komunikovat, co potřebuje. Kombinací samostatnosti a komunikace získává pocit kontroly nad situací.^[8]

Na fyzické úrovni zvládá odolné dítě překážky, pády, chvíle horka či zimy, umí cítit a řešit pocit hladu a žízně. Tady se na chvilku zastavme: kdo z nás dospělých má tento druh odolnosti? A v čem nás to limituje? Na první pohled se zdá, že místnosti vyhřáté celoročně na konstantní teplotu, pravidelná vyvážená strava a rovná cesta bez jediné překážky jsou nejlepším výdobytkem civilizace. Když se ale ocitneme mimo tyto komfortní podmínky, jsme velmi zranitelní. „Lesní školky učí děti, že existuje více možností například jak zajistit teplo. Mohou se proběhnout, více se obléci, zatopit v kamnech. Mít více možností znamená pružnost (flexibilitu). Každý den se děti krůček po krůčku  učí samostatnosti, fyzické zdatnosti, nenásilné komunikaci. To jim dává pevnost (stabilitu), jen tak něco je nerozhodí,” říká Tereza Valkounová z Asociace lesních MŠ.

Jak můžeme odolnost dětí posilovat?

Pružnost a pevnost se spojují do odolné osobnosti – můžete se také setkat s pojmem resilience. V současné době není resilience jasně řečeným cílem předškolního vzdělávání. Pokud rodiče či pedagogové budou považovat tuto oblast rozvoje za důležitou, může stačit, když budou pozorní k situacím, kde k posilování odolnosti dětí dochází.

• volná hra v přírodě
• dostatek času pro převlékání dětí (sebeobsluhu)
• zvládnutelné úkoly pro děti v péči o školku
• přiměřeně rizikové situace (tzv. bezpečné riziko)
• kontakt se zvířaty
• pravidelný pobyt venku za každého počasí
• věkově smíšený kolektiv
• smrt není tabu
• agrese je OK
• milníky ukazující, že dítě něco zvládlo (rituály, oslavy)

Tvrdí se, že děti si budují svou povahu a osobnost tím, že čelí nepříznivým okolnostem, pokud jsou si vědomy možnosti zranění nebo ztráty, a podporují tak odolnost a soběstačnost.^[9] „Pokud nastavíme jasná pravidla, jsou činnosti v přírodě bezpečné a děti se zároveň naučí důležité návyky. Získají zkušenost, jak funguje jejich tělo, jak zvládat náročnou situaci. Je mnohokrát vyzkoušeno, že děti si poradí, třeba si i vzájemně pomohou, když jim k tomu dáme prostor a důvěru. Žádný obrázek ani video tuto zkušenost nenahradí. Samozřejmě není vhodné dítě vystavovat neúměrnému riziku, ale vždy posoudit, zda se jedná o bezpečnou výzvu,” dodává Tereza Valkounová.

Zdroje: 

^[1] Seery, M., Holman, A., Silver, R. 2010: Whatever does not kill us: cummulative lifetime adversity, vulnerability and resilience. Journal of personality and social psychology. 99. 1025-41 (cit 3.11.2022: https://www.researchgate.net/publication/47403010_Whatever_Does_Not_Kill_Us_Cumulative_Lifetime_Adversity_Vulnerability_and_Resilience)

^[2] Tzv. attachment theory – John Bowlby a Mary Ainsworth.

^[3] Koucká, P. 2021: Odolné dítě. Portál, Praha.

^[4] Potřeby malého dítěte dobře shrnuje např. kniha Helle Heckmann: Pět zlatých klíčů (Malvern, 2019).

^[5] Wyver S. The Influence of Outdoor Play on Social and Cognitive Development. In: Tremblay RE, Boivin M, Peters RDeV, eds. Brussoni M, topic ed. Encyclopedia on Early Childhood Development [online]. http://www.child-encyclopedia.com/outdoor-play/according-experts/influence-outdoor-play-social-and-cognitive-development. Published May 2019. Accessed January 20, 2020.

^[6] https://activehealthykids.upol.cz/

^[7] Jedná se o pohyb typu chůze, fyzická činnost doma či venku, zátěž vysoké intenzity stačí půl hodiny denně.

^[8] Tento psychosociální aspekt rozpracoval Julian Rotter v teorii těžiště řízení (locus of control).

^[9]  No Fear, Growing up in a risk averse society, TIM GILL.