Pohyb venku je pro vývoj dětí nezbytný a ani v zimních měsících bychom na to neměli zapomínat. Čas venku v přírodě uklidňuje, zlepšuje náladu a snižuje stres, a přirozené světlo a fyzická aktivita zase pomáhá obnovit zlepšit kvalitu spánku. Vitamin D navíc hraje klíčovou roli od vývoje kostí, a děti jsou také méně náchylné ke kardiovaskulárním onemocněním, cukrovce apod.
Zároveň se v době pandemické situace ukazuje, že může být z hlediska šíření nákazy bezpečnější než zůstat zavření uvnitř. Čerstvý vzduch (tzn. kyslík, změny teploty) přispívá k podpoře imunity a tím pádem k větší odolnosti nejen dětí, ale i dospělých. Proto přinášíme pár tipů, jak si s dětmi pobyt venku co nejvíce užít, i když zrovna není sníh lákající k sáňkování.
Jak ho obléknout?
Říká se, že není špatné počasí, pouze špatné vybavení. Být dobře oblečení je tedy základ pro to, abychom se na těle cítili celý den v suchu a teple. Není výjimkou mít na sobě dvoje ponožky, ideálně vlněné. Tomu je nezbytné přizpůsobit velikost bot, aby se i s ponožkami mohly prsty hýbat, nehybné prsty mrznou, proto bychom měli prsty na nohou kontrolovat. Pod nepromokavou vrstvou mějte několik hřejivých vrstev – klidně i tři, čtyři, počínaje funkčním prádlem.
Pro rodiče to znamená pořídit více druhů oblečení na ven. Při svačince v zimě pomůže termoska s teplým čajem, kterou má každé dítě v batůžku s sebou a nemusíme tak řešit hrnky. Na cestu lesem můžeme vzít sadu náhradního oblečení s sebou, hodí se i tenká fleecová deka. Někdy je v zimě i měsíc v kuse jen bláto – děti by pak měly být vybavené právě na toto počasí – mít zateplené holínky a podšité gumové kalhoty i bundy.
Co dělat pro zahřátí
Čím je větší zima, tím víc je třeba se hýbat. „V chladnějších dnech začínáme procházky výstupem do kopce – to kvůli zahřátí, a klidně jdeme cestou-necestou – to kvůli blátu (bláto bývá na vyšlapaných/vyježděných cestách, ale mimo ně bývá zem pokrytá listím, jehličím, takže nám pak bláto už tolik nevadí,” říká Hana Černá z lesní mateřské školy, kde děti tráví 70-90 % času venku.
Pozor, pokud jsou děti skutečně dobře oblečené, hrozí přehřátí – a mají pak tendenci sundávat si čepice, což hlídáme, aby se nedělo. Stačí na chvíli rozepnout bundu nebo zpomalit tempo – a třeba si dát zimní říkanku doprovázenou pohybem, například tuto využívá lektorka v lesní školce Johana Passerin:
Vykukuje myška z díry
celá zkřehlá od zimy
nemá, čím by zatopila,
musí chodit pro dříví…
Pokud vyrážíte s více dětmi, můžete zkusit pohybové hry, řadu z nich známe z dětství a stále jsou to ty nejlepší činnosti na zahřátí jako například:
- Rybičky, rybičky, rybáři jedou!,
- Opičí dráha: Děti mohou společně s rodiči připravit slalom či rozmístit překážky na přeskakování apod.,
- Mrazík: Každé z dětí si zvolí zvířátko, které v zimě nespí (občas vyběhne z pelíšku pro potravu) a jedno z nich hraje mrazíka, který jim leze do kožíšku (honička).
- Házení se šiškami, přemisťování šišek na hromady.
- Legrační básničky s pohybem: Například „Hlava, ramena, kolena, palce“.
Příležitost k poznávání
Příroda nabízí celoročně rozmanité příležitosti k učení, a v zimě tomu není jinak. „S dětmi nám dobře fungují takzvané Kimovy hry, tedy hry k procvičování zrakové paměti. Hru přizpůsobujeme danému období a součástí jsou tak symboly zimy, přezimující fauna a další,” doporučuje Lucie Koňaříková z lesní školky. S dětmi můžeme i v zimě rozvíjet pozornost, představivost, paměť a další dovednosti například pomocí následujících aktivit:
- Hledání symbolů zimy: Potřebujeme několik dvojic předmětů či obrázků. Po zahradě, louce či lese rozmístíme jednu z dvojice obrázků vloček, různých sněhuláků, kameny různých barev. Druhá část dvojice je na rozložené plachtě. Děti v okolí hledají a přikládají do dvojic. Rozvíjí tak zrakové rozlišování a paměť.
- Rampouchy: Po lese či zahradě lze rozmístit větvičky natřené na bílo – děti je hledají a pak skládají dle velikosti, čímž procvičují předmatematické dovednosti.
- Stopovačka: Děti mohou hledat stopy zvířat – na to je ideální blátivé období, zajímá nás, kterým směrem zvíře šlo, jak bylo asi veliké, zda šlo samo, až nakonec lze pátrat, o jaké zvíře se jedná ale to není tím hlavním cílem. Skrze stopy chceme poznat místní zvíře, jeho zvyky, chování a jednou jej třeba i spatříme.
- Umění zimy: V plastových kelímcích nechat zamrznout různé větvičky nebo zbytky rostlin ve vodě a poté vyloupnout. Ideální je nechat zimu čarovat přes noc a ráno zažít velké překvapení. Když dáme k přírodninám zamrznout i provázek, můžeme si díla rozvěsit do “venkovní galerie.”
- Hloubka kaluží: Pomocí klacíků mohou děti zkoušet hloubku kaluží, a trénovat tak předmatematické dovednosti.
Zdroj: TZ Lesní školka Hvězdy v lese + Medlánky + Sýkorka
