Kam (ne)smíte
Při procházce je možné bez povolení přejít přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby. Vstupovat libovolně však nelze na pozemky, které vlastní nebo má v nájmu jednotlivec či více lidí.
„Jestliže se na pozemek vztahuje právo volného průchodu, jejich vlastník či nájemce musí průchod umožnit. Jako procházející však nesmíte při vstupu a pobytu na pozemku způsobit žádnou škodu, narušovat například soukromí, chovat se hlučně nebo jinak obtěžujícím způsobem,“ říká Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.
V krajině, kde se něco pěstuje nebo chová, je situace ještě přísnější. Nelze přecházet přes zastavěné pozemky, dvory, zahrady, sady, vinice, chmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat, ať už patří komukoli.
„V obdobích, kdy může dojít k poškození porostů či půdy, nesmíte procházet přes ornou půdu a louku. To stejné platí i pro pastviny, když je dobytek na pastvě,“ vyjmenovává Eduarda Hekšová a dodává: „V prvních zónách národních parků a na celém území národních přírodních rezervací se smíte pohybovat jen po značených cestách.“
Pozor v přírodních rezervacích
V národních parcích, chráněných krajinných oblastech a národních rezervacích se nesmí vstupovat mimo vyhrazená místa, vyhazovat odpadky, tábořit a rozdělávat ohně a vjíždět s motorovými vozidly. V národních parcích a národních přírodních rezervacích nelze dále sbírat rostliny, s výjimkou sběru lesních plodin, a odchytávat živočichy.
Jezdit na kole, provozovat horolezectví, létat na padácích nebo závěsných kluzácích se v národních parcích a národních přírodních rezervacích smí pouze na silnici, místní komunikaci nebo na vyhrazených místech. Případné další zákazy vztahující se k ochraně přírody stanoví návštěvní řády parků a rezervací.
Jak je to s tábořením
Bez ohledu na to, zda se jedná o chráněné území, platí, že je zakázáno v přírodě rušit klid a dále provádět veškeré činnosti, které přírodu ničí. Kromě jiného je tedy zakázáno provádět terénní úpravy a stavby, sbírat a těžit nerosty nebo sbírat semena a sazenice. Také se nesmí vcházet na oplocená místa a místa označená zákazem vstupu. Do lesa lze vstoupit na vlastní nebezpečí, přičemž se nesmí jezdit na kole, koních, saních a lyžích mimo lesní cesty. Oheň je možné rozdělávat a udržovat minimálně 50 metrů od kraje lesa. V lese se také nesmí kouřit a odhazovat hořící či doutnající předměty.
„Skautům není třeba připomínat, že na chráněných územích je zakázané tábořit mimo vyhrazená místa. Stejný zákaz platí i pro táboření v lesích. Táboření mohou zakazovat i obecní předpisy. Přespávat můžete tam, kde to není výslovně zakázáno. Od táboření se přespávání liší tím, že si při nocování v lese nesmíte například postavit stan ani připravit jídlo. Zjednodušeně řečeno, po přespání po vás má zůstat nejvýše zválená tráva. Přespíte-li na jednom místě více nocí, už by se jednalo o táboření,“ vysvětluje Eduarda Hekšová.
Psi v ohrožení
Lesní plody lze sbírat tam, kde to není zakázáno, ale pouze pro vlastní potřebu. Je však zakázáno sbírat chráněné druhy hub. Sběr také nesmí být prováděn způsobem, který by poškozoval les, tedy například při sběru borůvek nesmí být používány hřebeny.
„Dělá-li vám při toulkách společnost pes, měli byste ho mít v lese na vodítku. Psa totiž může zastřelit myslivecká stráž v domnění, že jde o toulavého psa pronásledujícího zvěř ve vzdálenosti větší než 200 metrů od nejbližšího obydlí,“ varuje Eduarda Hekšová. Nelze však usmrtit psy ovčáckých a loveckých plemen, slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební psy. Později se lze samozřejmě přít, zda myslivec postupoval za dané situace v souladu se zákonem, ale psa vám již nikdo nevrátí.
